WALKING AROUND

Původně jsem chtěla psát o včerejším outfitu, ale nakonec outfit nechám na příště a dnešní článek udělám více povídací. Nestává se často (spíše asi nikdy), že bych tady na blogu psala o něčem jiném než o kosmetice, outfitech, cestování a podobným tématům. Nechci, aby se tento blog stal mým deníčkem, ale jeden, více osobní, článek určitě neuškodí. 

Na tento víkend jsem měla plány, které jsme domlouvaly dva týdny. Na včerejšek jsem se tedy opravdu těšila a nakonec plány padly. Ne mou vinou a navíc v době, kdy já už byla na odchodu z domu. A tak mě celý včerejšek, kdy jsem bloudila Prahou, jako tělo bez duše, donutil přemýšlet. Jsem opravdu obklopena lidmi, kterými chci být obklopena? Jsem spokojená v jejich společnosti, s jejich chováním, s jejich city? Ne. Abyste mě pochopily, nezačala jsem nad tím přemýšlet jen včera po tom, co se z bezvadných plánů stalo jedno velké nic, ale dlouhodobě jsem si říkala, že něco nehraje, že je něco špatně a že bych měla změnit skupinu lidí, se kterými se vídám. 


A po včerejším probrečeném večeru, kdy jsem měla s mamkou telefonát typu "já ti to říkala, najdi si lidi, na které bude spolehnutí a kteří budou fajn a budeš jim stát za to..", jsem musela uznat, že má mamka zase jednou pravdu. Jak je to možné, že ona věděla dávno předtím, co jsou moji kamarádi zač? A bylo otázkou času, než jsem na to přišla i já. Pozdě, ale přece.

A tak jsem se dneska dopoledne vydala na dlouhou procházku po okolí, na místa, kde jsem nebyla snad celou věčnost, poslouchala jsem hudbu, u toho i něco nafotila a začala jsem přemýšlet. Pořádně. Přemýšlela jsem nad roky na gymplu, jak fajn to tam bylo a jaké kamarády jsem měla. Během gymplu se ale stalo několik vážných věcí/událostí, které mě přesvědčily o tom, že ti, co byli mými kamarády, vlastně kamarády vůbec nejsou, jsou spíše moji spolužáci, časem někdo, kdo by se rovnal náhodnému kolemjdoucímu. Zkrátka jsme se denně vídali, ale nebylo to ono, věděla jsem, že od nich kromě příležitostného chození do baru apod. nemůžu nic očekávat. Kamarádi to prostě nebyli. Každý jsme pak odešel na vš, případně i do jiného města a spolu s brigádami a dojížděním jsme se už ani tolik nevídali a já se marně snažila slepit vztahy alespoň se dvěma z nich. A i když během posledních dvou let bylo několik varovných vykřičníků v mé hlavě hlásající "dej od nich ruce pryč, takhle se kamarádi přece nechovají", neudělala jsem to. Pořád jsem omlouvala jejich chování, činy a doufala, že to časem bude jiné. Nebylo. Přecijen, znaly jsme se skoro 10 let, nechtěla jsem najednou komplet měnit kamarády a stýkat se s jinými lidmi. Zkrátka mi začala chybět ta pravá kamarádka, pravý přítel, kterému můžete říct všechno, zasmát se u čehokoliv, nebude vám lhát a hlavně se nebudete cítit, jako že vás někdo soudí každých pár minut a mluví o vás za vašimi zády. 

Abych to zkrátila, po včerejšku jsem si uvědomila, že raději budu na nějaký čas sama, než být obklopena lidmi, kteří za to nestojí a čelit jednomu zklamání za druhým. Já obecně bych se pro kamarády přetrhla, splnila bych jim první poslední a vím, že v době jejich problémů bych tu pro ně byla, vyslechla je a snažila se jim pomoci. Oni pro mě ale ne. Proto jsem si při dnešní procházce uvědomila, že takhle dál pokračovat nechci. Mám jednu fajn kamarádku, která bohužel není z Prahy, ale je bezvadná, je s ní legrace a je na ní spolehnutí, a to je to hlavní. Taky mam dobré kamarády v zahraničí, kteří jsou super, ale opět, nejsou pražští. A časem určitě přibudou jiní kamarádi, ale ti, kteří za to budou stát a kteří mě budou dělat šťastnou a se kterými budu mít pocit, že jim za to stojím, že jim na mě záleží. Myslím, že zrovna v kamarádství na počtu nezáleží, ať už máte kamarádů 3, 5 nebo 10, kolik z vás může říct, že ten jejich kamarád je opravdový přítel? 

















18 comments

  1. Jako bych přesně věděla, o čem mluvíš! Až na to, že já už ty opravdové přátele našla.
    Držím pěsti, abys je našla i ty a netrápila se! Za to ti stojí až ti skuteční kamarádi, ne ti rádoby ,,kamarádi"! :*

    ReplyDelete
    Replies
    1. Doufam, ze to prijde, brzo :) dekuju, jsi hodna :))

      Delete
  2. Tohle je téma, nad kterým jsem už taky přemýšlela několikrát... Ale bylo to na dlouhou trať. To zásadní jsem si uvědomila dva roky zpět, ale pak čas běžel, a i když už jsem si o svých "kamarádech" nedělala iluze jako předtím, tak jsem s nimi stejně trávila čas. Teď jsem se rozhodla od nich odstřihnout úplně. Už několik měsíců se vyhýbám veškeré společnosti a ono se to potvrdilo - nikdo z nich mě neshání. To je pro mě ten největší důkaz, že jsem udělala správně. Jen by mě zajímalo, jestli sis to s nimi Ty vyříkala, nebo jsi to rozhodnutí jako já udělala sama pro sebe?

    ReplyDelete
    Replies
    1. presne jak rikas, nikdo se po me az tak neshanel a vetsina setkani/srazu byla stejne naplanovana mnou a nebo kdyz jen ony neco potrebovaly, takze tak nejak mi to vsechno doslo :) podle me by nemelo cenu si s nima nic vyrikavat, prislo mi stejne, ze nase kamaradstvi je ztraceny a i kdyz 10 let co jsme se znaly a asi 5 let, kdy jsme byly nejlepsi kamaradky, delalo hodne, tak se tak nejak citim lip bez nich :) zadny dramata, zadny hadky a zacnu znovu :)

      Delete
  3. Replies
    1. thank you, not sure you understood though :)

      Delete
  4. That looks so pretty!! Love your post!

    xx Alena
    lookslikeperfect.net

    ReplyDelete
    Replies
    1. thank you :) maybe I should start writing in english again so you and the others can understand :)

      Delete
  5. Super fotky, ja milujem prechádzky, obzvlášť po takýchto super miestach :)

    Bari Bircak

    ReplyDelete
  6. To je hrozně super, že sis to uvědomila! Aspoň s nimi neztrácíš svůj čas, myslím, že si časem najdeš lepší lidi. Já osobně jsem něčím podobným procházela v šesté třídě (já vím, trošku jiný období, ale přece), šla jsem na gympl a tak nějak jsem měla v hlavě myšlenku, že prostě musím, musím mít nejlepší kamarádku. A stalo se, že jsem potkala partu super lidí a zapomněla na ''kamarády'' ze základky. To stejné se stalo, když jsem teď přešla znovu, na čtyřletý. Tolik super lidí si ani nezasloužím. A věřím, že si takové najdeš i ty. A když ne, máš nás, svoje čtenáře! :)
    Young, wild and free

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ja sla po paty tride taky na gympl, rovnou prave na ten osmilety, kde jsem se vsemi byla az do maturity.. Prechod na jinou skolu pro me nebyl nijak tezky, zvlast proto, ze jsem sla z naseho malyho mesta do Prahy, kam jsem se tesila, navic jsem sla mezi vic inteligentni lidi, tady u nas ta skola byla proste hrozna.. a ted jsem ve tretaku na vš, a citim, ze je cas na zmenu :) jinak dekuji za hezky komentar, snad mas pravdu :)

      Delete
  7. Nejdřív musím říct, že se mi moc líbí fotky :)
    Tohle zjištění vůbec není hezký a ani lehký, člověk si to totiž často nechce připustit, protože i když jeho kamarádi nejsou ideální, má je vlastně rád.
    Kdybys někdy chtěla v Praze jen tak vyrazit ven a popovídat si o čemkoli, klidně se ozvi :)

    ReplyDelete
  8. Wow, absolutely fantastic blog. I am very glad to have such useful information. Thanks.
    Welcome to Green Herbz 2014 Potpourri Herbal Spice

    ReplyDelete