2 MONTHS IN DUBAI

Dva měsíce v Dubaji, kam ten čas jenom utekl? Den za dnem uběhl jako voda a já jsem na samotném konci celého 8 týdenního tréninku. Kdybych měla shrnout celý trénink do jednoho slova, tak bych řekla, že byl vyčerpávající. Denně budík ve 3 nebo ve 4:30 ráno, poté 8 hodin ve škole, kde nás čekaly teoretické i praktické hodiny. Pak rychle domů, setřít ze sebe nánosy makeupu a hurá opět zasednout nad učebnice. Takhle to bylo každý den, a proto jsme víkendy povětšinou dospávali a nebo chodili na pláž, kde jsme načerpali trochu energie na nadcházející týden. Hrozně moc jsme se toho za celou tu dobu naučili, řekla bych, že jsme poznali i sami sebe, naše limity, naše přednosti a slabé stránky.

Jestli jsem si někdy myslela, že vím, co je to být unavená, tak tady to nabralo úplně jiný rozměr. Byla jsem schopná usnout v jakékoliv poloze, jednou se mi dokonce povedlo usnout na terase během oběda. V noci jsme padali do postele a do asi dvou minut jsme byli úplně tuhý. Několikrát se mi stalo, že jsem usnula s mobilem v ruce při nastavování budíku na druhý den. Level vyčerpanosti 1000.

Pořád tomu nemůžu uvěřit, že jsem tady, v Dubaji, kde bydlím a že toto místo můžu nazývat domovem. Potkala jsem tu spoustu fajn lidí, kteří se postupně stávají mou "rodinou", protože to jsou jediní lidé, které kolem sebe teď mám. Všechno je tady pro mě veliká změna. Stále si zvykám na teplo, i když několik posledních dnů se ochladilo a fouká příjemný větřík, na novou kulturu, na nové lidi kolem sebe. Mezitím jsem se stihla i přestěhovat z hotelu, kde jsem bydlela přes měsíc, do permanentního ubytování na okraj Dubaje. V docházkové vzdálenosti máme veliké obchodní centrum a 10minut daleko taxíkem je tu písčitá pláž. 

Momentálně jsem nemocná, a tak poslední víkend předtím, než začnu létat, a víkendy pro mě tedy přestanou existovat, trávím bohužel v posteli s čajem a počítačem. Proto jsem se konečně dostala k novému článku a zpracování veškerých fotek. V příštích dnech tedy můžete čekat další články a poté také článek a fotky z prvního letu. Koukala jsem na statistiky blogu a překvapivě jste sem v posledních dnech zavítali mnohonásobně častěji, než dříve. Moc to nechápu, ale jsem ráda, že i když tu asi měsíc nevyšel nový článek, tak že se sem vracíte a čtete i starší příspěvky. 

Příští týden mě čeká první let, kde nebudu již jako cestující, ale jako letuška. Poletím do Německa, do Mnichova, kde strávím asi 24 hodin a kam se moc těším. Určitě to bude šok letět najednou do takové zimy, ale nemůžu se dočkat, hlavně na vánoční trhy. Tady v Dubaji také nějaké jsou, v obchodech jsou vánoční výzdoby i stromeček, ale tak nějak to není ono, proto se těším na pravou evropskou, vánoční atmosféru. Na vánoční svátky se za mnou chystá i mamka s bráchou, tak se těším na známé tváře a také na to, že zase budu mluvit česky, haha. Během Vánoc mě ještě čeká otočka do Jordánska a Nový rok budu slavit v Africe - v Ghaně a na Pobřeží Slonoviny.