ITALY: NAPLES

Do Neapole jsem se opravdu těšila, především proto, že jsem se tam měla potkat s kamarádem, kterého jsem neviděla 5 let a který nás po Neapoli měl provést. Vždy je nejlepší vidět dané město  s někým, kdo tam žije nebo se v něm opravdu dobře vyzná. A tak se taky stalo, navíc, jak se říká "vidět Neapol a zemřít". 

Neapol se řadí mezi nejkrásnější světové město a je na seznamu UNESCO. Do Neapole jsme jeli vlakem, z Gaety cesta trvala asi hodinu. Ve vlaku nebyla klimatizace a okna šly otevřít pouze jen trochu, takže jsme do Neapole přijeli už docela zpocení. Samozřejmě bylo celý den opět šílené vedro, navíc centrum města je vždy rozpálené, takže z nás lilo až někdy do 6 hodin večer.

S kamarádem jsme se potkali hned na nádraží. Hned ze začátku se nás ptal, jestli jsme připravení na celodenní chození, protože on rád a rychle chodí, hah. Nejdříve jsme si prošli zapadlé uličky, stánky a trhy. Některé ulice vypadaly opravdu hodně špinavě, neuklizeně a neupraveně. Centrum Neapole jsem si představovala jinak, víc uklizené apod., ale mělo to své kouzlo. Bylo zajímavé projít ulicemi, kde všude byly odpadky, z oken bytů na Vás něco kapalo, a Vy jen doufali, že je to pouze voda, kdy jste do něčeho šlápli a říkali si, že to snad byl jen nějaký odpadek. Přesto, že se mi takové centrum ze začátku nelíbilo, tak jsem si to potom s radostí fotila a začala se na to koukat z jiného pohledu. 

Poté jsme se vydali do podzemí, kde jsme měli asi hodinovou prohlídku, jejíž částí bylo i procházení uzoučkých chodeb se svíčkou v ruce. Chodby měly asi 160 cm na výšku, takže jsem tam trochu trpěla. Až byl čas oběda, tak jsme zašli na pizzu do restaurace, která je doporučovaná i v průvodcích. Je známá tím, že se na ní vždy čeká velká fronta venku, a vevnitř pečou jen dva druhy pizzy. Ta pizza a těsto byly ale tak dobré, že nám vůbec nevadilo, že máme na výběr jen dvě pizzy. Ochutnali jsme také místní zákusek, který se jmenoval Baba. Vypadal jako normální kus těsta plněný čokoládou, avšak předtím, než mi ho prodavač podal, ho pořádně celý polil a vymáchal v rumu :D Po snědení celého zákusku jsem si myslela, že snad nezvládnu ani chodit - ano, alkohol je na mě znát hodně brzo. 

Po výborném obědě jsme se opět vydali na procházku. Tou dobou bylo už pořádné vedro a bezvětří. Zastavili jsme se v pár obchodech a došli až k moři, odkud šel trochu vidět Vesuv, který byl v mlze. Konečně jsme viděli ty nádherné, historické stavby, které jsem si představovala. Jelikož už bylo pozdě odpoledne, naší poslední zastávkou byl Castel dell´Ovo. Tento hrad se dá považovat za dominantu města a podle legendy je v něm ukryto vejce, které kdyby se našlo nebo by se rozbilo, tak by se hrad zbořil a Neapoli by to přineslo zkázu. 

Během procházení se po Neapoli jsme úplně zapomněli na čas a zjistili jsme, že jsme moc daleko od nádraží na to, abychom se vrátili včas na vlak. Chytili jsme si tedy rychle taxík a to Vám musím říct, že byla jako jízda smrti. Otáčení se do protisměru uprostřed ulice, šílené předjíždění a ježdění v jednosměrce, několikrát jsem myslela, že někoho přejedeme. Nakonec jsme ale dojeli zdraví a živí, naskočili na vlak a vrátili se zpět do Gaety.