VELKÁ AMERIKA

Výlet na Velkou Ameriku jsme podnikly už na jaře minulého roku, nikdy jsem o něm ale nepsala nebo neuveřejnila fotky. Proto bych se s Vámi o ně dnes ráda podělila. 

S kamarádkou z vysoké školy jsme se jednoho dne v březnu rozhodly udělat si výlet na Velkou Ameriku. Ten den bylo nádherné počasí, a tak jsme se vydaly směr Karlštejn, kam jsme dojely vlakem. Obě dvě jsme absolutně bez kondice, takže už první cesta do kopce nám dělala problém :D

Po cestě jsme potkaly hodně lidí, bylo vidět, že více z nás dostalo nápad udělat si ve slunečný den výlet do lomů. Jako první jsme dorazily na Malou Ameriku, kde jsme si udělaly malou pauzu a pokračovaly dál směr Velká Amerika. 

Pak ale nastalo první bloudění, protože to nebylo moc značené a GPS v mobilu nám hlásila jiný směr než ukazatele. Poměrně dlouhou dobu jsme proto nevěděly kudy kam a nebyla ani šance se někoho zeptat na cestu, protože za A) nikde nikdo nebyl nebo za B) lidé, které jsme míjely, vypadaly dost nevěrohodně/bloudili s námi. Už si přesně nepamatuji, jak dlouhou dobu nám trvalo rozhodnout se, jakým směrem se vydat, ale nakonec jsme vyrazily někam do polí. Po výšlapu do strmých kopců jsme došly k lomu. Udělaly jsme si pauzu, fotily a najedly se. Je ale fakt, že nám bylo divné, že ten lom je nějaký vyschlý, zarostlý a celkově nehezký. Žádná modrá voda a dech beroucí barvy, jaké jsme den předtím viděly na internetu, když jsme zadaly "Velká Amerika". Seděly jsme tam docela dlouho a alespoň si užívaly sluníčko, když už tedy ten lom nás tak zklamal. 

A pak to přišlo. V době, kdy jsme se rozhodovaly, že se vydáme na cestu zpět, přišli další turisté. A jeden z nich povídá: "Tak tohle je ten lom Mexiko, co? Kudy se dostaneme na Velkou Ameriku?". A my jen dostaly záchvat smíchu z toho, jak jsme blbé a jak jsme málem přišly o ten krásný pohled a výhled na Ameriku. Rozhodly jsme se je následovat (opravdu nenápadně) a po asi 5 minutách jsme došly na místo. 

Tentokráte na to správné a před námi se rozprostřel krásný výhled, vypadalo to přesně, jako ty obrázky z internetu. Přiblížily jsme se co nejblíže ke srázu a nacvakaly co nejvíce fotek, a pak se pomalu vydaly na cestu zpět. Ta samozřejmě trvala kratší dobu, protože už jsme tolik nebloudily a bylo to z kopce. U Karlštejna jsme si ještě koupily pití, které nám po cestě došlo a doběhly vlak, který akorát přijížděl do stanice. 

Domů jsme dojely někdy k večeru, já osobně totálně vyčerpaná a moje nohy byly v podobném stavu ,jako po pochodu Praha - Prčice (šla jsem tehdy ovšem tu kratší trasu). Byl to ale krásný den strávený venku a doufám, že brzy podnikneme něco podobného.