LOOKING BACK AT 2014

Tak a je tu nový rok, rok 2015. Doufám, že pro Vás bude plný krásných okamžiků, radosti a spokojenosti. Ráda bych Vám také poděkovala za Vaše komentáře, pravidelné čtenáře a sledovanost blogu, určitě budu i nadále pokračovat v psaní, protože je to něco, co mě baví. 

So here it is, the new year 2015. I hope that this year will be filled with joy, happiness and health and that you will enjoy it as much as you can. Also, I want to thank you for your nice comments and for the views on the blog, I am going to continue writing new posts, because it is something I really enjoy. 

Můj rok naopak nebyl až tak ničím dobrý a rozhodně ne takový, na jaký bych ráda vzpomínala. Do podzimu to vypadalo jako normální další rok - škola, práce, povinnosti, pořád dokola. Nějaké ty hezké vzpomínky a cestování bylo také, ale poslední týdny byly jedny z těch, které by člověk rád vymazal. A při ohlédnutí a vzpomínání na 2014 jsou to bohužel zrovna ty chvíle, na které si vzpomenete nejdříve, na ty špatné. Jsou to přeci jen hodně osobní věci, proto Vás jimi nechci a nebudu zatěžovat, doufám jen, že 2015 bude asi 1000x lepší.

Tento rok jsem v druhém ročníku na vysoké, mám stále brigádu v mateřské školce, a ať je můj den jakkoliv blbý, dětský smích a jejich radost, že mě vidí, mi vždy spraví náladu. Jednou mi dokonce jeden kluk, kterého jsem zrovna oblékala na venkovní dovádění, řekl, že jsem moc hodná a že mě má rád. Na to zkrátka v tu chvíli až tak nemáte co říct, jen se usmějete a řeknete, že ho máte taky ráda. Řekl to tak nečekaně a najednou. Navíc od něj, od takového rošťáka, byste to nikdy nečekali. A to jsou přesně ty momenty, o kterých mluvím. Den, kdy si děti poprvé zapamatovaly moje jméno (přeci jen se nejmenuji Anička ani Kačenka, jako většina holčiček ve školce), den, kdy se mě zeptaly, kdy zase přijdu, kdy si opět budeme hrát nebo dny, kdy mě chytí za ruku a rvou se mezi sebou, kdo půjde vedle mě na procházku. To jsou chvíle, kdy se musím usmívat. Samozřejmě, jsou ale momenty, kdy bych je nejraději uškrtila a musím počítat do tří, abych se uklidnila. :)) 

Co se týče rekapitulace celého roku, snažila jsem se najít momenty, které pro mě něco znamenaly, udělaly mě šťastnou nebo mi něco přinesly. 

LEDEN

Začala jsem pracovat v Cinema City. Jak rychle jsem začala, tak jsem také skončila - asi po měsíci a půl. Směny pro mě byly časově náročné, nelíbil se mi kolektiv ani nadřízení, navíc to bylo v období mého prvního zkouškového, kdy jsem nevěděla, co mě čeká. Proběhlo také mé první focení v ateliéru, kterého se ujala kamarádka a fotky se, podle mě, povedly. 

ÚNOR 

Skupina One Republic přijela do Prahy a byl to skvělý zážitek. Hodně lidí, skvělá atmosféra. Na podzim tu byli znovu, tentokráte myslím v O2 Aréně, ale bohužel se mi nepodařilo je stihnout. Snad někdy příště. Poté jsem jela s rodinou na hory do Livigna. Do Itálie jsme jeli již po několikáté, Livigno jsme ale navštívili poprvé. Sluníčko svítilo, svahy byly upravené a celý týden byl super. Pokud to ještě nevíte, lyžování je pro mě tím nejoblíbenějším sportem. 

BŘEZEN

V Cinema City jsem v únoru skončila, a v březnu jsem začala pracovat v mateřské školce v Praze. Po nejistých začátcích, jak mám s dětmi vycházet, jaký postoj a přístup zaujmout, se z nás myslím stali parťáci. Já se na ně vždy těším a oni na mě také. V březnu to tedy bude rok, co tam brigádně vypomáhám a jsem za to moc ráda. S kamarádkou z vysoké školy jsme si také udělaly výlet na Velkou Ameriku. Bydlím od Karlštejna asi půl hodiny vlakem a přesto jsem tam ani v okolí roky nebyla, tak jsem měla radost, že jsme naplánovaly výlet. Počasí bylo kupodivu nádherné, bylo teplo a i přes občasné bloudění jsme se asi po 3 hodinách dostaly na místo. To, že jsem se druhý den nemohla ani pohnout, je jiný příběh. V březnu jsem si také udělala radost koupí nových hodinek Michael Kors a jsou mými nejoblíbenějšími. 

DUBEN

Každý rok jezdíme během Velikonoc někam do zahraničí. Minulý rok jsme jeli do Salzburgu. Strávili jsme tam několik dní, prošli si památky, udělali si výlet k jezerům a i do Německa. Salzburg mohu rozhodně doporučit, je tam nádherně. Na konci dubna se v Radotíně tradičně koná Memoriál Aleše Hřebeského, kam s nejlepší kamarádkou (ahoj Jarko!:)) jezdíme již několik let. Jedná se o lakrosový turnaj, kam se sjede a mezi sebou hraje x týmů z celého světa. Turnaj trvá asi 4 dny, během kterých se slaví, pije, fandí, hraje apod. Na konci se vždy koná závěrečný ceremoniál s vyhlášením výsledků, ohňostroj a další oslavy. Já tam jezdím již asi 7 let a každý rok se nemůžu dočkat, protože je to velmi příjemně strávený čas s fajn lidmi. 

KVĚTEN

V květnu se toho, myslím, moc nedělo. Příprava na zkouškové, slavila jsem svátek a opět rutina - škola a práce. V květnu se mi po asi 4 měsících hledání podařilo najít hostitelskou rodinu v Anglii, která potřebovala au-pair pouze na léto a část podzimu. 

ČERVEN 

Červen = zkouškové. Takže jsem většinu času jen ležela v knihách a modlila se, abych vše stihla do poloviny června, kdy jsme odjížděli do Chorvatska. Zkoušky jsem naštěstí stihla včas, ale musela jsem ještě vyřídit spoustu papírování apod, protože po návratu z Chorvatska jsem hned druhý den odlítala na skoro 3 měsíce jako au-pair. Takže veškeré zařizování - nová kreditka, pojištění, peníze do začátku, smlouva s rodinou, letenky (...), to vše se muselo zařídit již v červnu. 

ČERVENEC

Začátkem července jsme se po dvou týdnech vrátili z Chorvatska a následovalo balení a poslední možnost pochybovat o tom, jestli opravdu chci odjet do Anglie jako au-pair (článek o au-pair najdete tady ). 7.7. jsem nasedla na letadlo směr London Heathrow a už jsem mohla jen přemýšlet nad tím, co mě to zase napadlo. Bude na mě vůbec někdo čekat na letišti? Co když se mi tam nebude líbit? Co když, co když, co když... V červenci jsem si také založila tento blog, primárně z toho důvodu, že jsem měla až moc volného času, který jsem chtěla nějak efektivně vyplnit. A tak vznikl "Claudiasnewlife". 

SRPEN

Stále jsem byla v Anglii jako au-pair. Chvílemi šťastná jako blecha, chvílemi home sick jak blázen, chvílemi se mi chtělo domů, chvílemi ne. Byly lepší dny a byly horší dny. Našla jsem si tam ale fajn kamarádku (ahoj Domi!:)), takže jsem vždy celý týden žila hlavně pro ty víkendy, které strávím v Londýně nebo Oxfordu. Procestovala jsem toho opravdu hodně, většina peněz šla na cestování (a nákupy) a jsem za to ráda. Poznala jsem nové lidi, fotila o sto šest a myslím, že jsem i vyzrála. Začala jsem být samostatnější, přeci jen x km od domova v cizí zemi to jinak nejde. Na konci srpna, 30.8. jsem také oslavila 21. narozeniny. To jsme si zrovna s Domčou udělaly výlet do Londýna a celý den strávily tam. Lepší den to ani nemohl být, protože slavit narozeniny v Londýně bylo vždy mým snem.

ZÁŘÍ 

Stále jako au-pair v Anglii. Přijela tam za mnou i mamka se svou kamarádkou, takže jsem je mohla provést po Londýně, kde už jsem jako doma, a užily jsme si fajn dny. V září jsem se pak vracela domů a trvalo mi několik dní, než jsem si zase zvykla. Nebylo to tak, že jsem byla pryč rok nebo dva roky, jako jiné holky, přesto to byl nejdelší čas od rodiny, nejdelší čas, který jsem byla sama pryč. Začala jsem si najednou vážit teplého, dobrého jídla, co mamka uvařila, uklizeného domu a vypraného oblečení :D Především ale můj pokoj byl něco, co mi chybělo nejvíce. Nevrzající postel, moje soukromí, moje království. 

ŘÍJEN 

Začala škola, takže dostat se po 3 měsících prázdnin znovu do nějakého režimu, bylo těžké. Především to ranní vstávání. Tento semestr jsem nedostala moc dobrý rozvrh a změnit už kvůli kapacitě nešel, takže spolu se školkou jsem se vracela 4x týdně domů v 7 večer. Na to mi nešlo si zvyknout ani náhodou. Mnohem více mi vyhovovalo mít na gymplu školu každý den od 8 do 14-15 hod než odcházet a přicházet domů za tmy. Ale to je holt vysoká škola a alespoň mám čas na brigádu. Začala mi také znovu brigáda ve školce, kde jsem celé léto nebyla. Děti na mě samozřejmě zapomněly, protože mě 3 měsíce neviděly. Takže veškeré vztahy a důvěru, kterou jsem si od března "budovala", byly pryč a já jakoby začínala od znova. Teď je ale zase vše, jak má být, jako bych nikdy neodešla. V říjnu za mnou také přijela Domča (kterou jsem potkala v Anglii jako au-pair) a byly jsme dva dny v Praze. Podívala jsem se poprvé i na designblok, kde se mi moc líbilo a určitě půjdu někdy znovu. Na konci října jsme odjeli na týden na Tenerife, kde jsme se opálili/spálili, odpočinuli si a načerpali síly na podzim a dlouhou zimu. 

LISTOPAD

Přijeli jsme z Tenerife a opět kolotoč - škola a školka. Sem tam nějaká akce, kafe s kamarádkami, kino.. kafe v Costa Coffee nebo ve Starbucks (vánoční edice). A odpočítávání do Vánoc!

PROSINEC

V prosinci jsem si již nepřipadala hloupě, že mám v pokoji od listopadu malý vánoční stromeček. Začala jsem koukat na vánoční filmy, abych je všechny stihla. Ve škole naopak nastal čas zápočtů a předtermínů. Zašla jsem s kamarádkou na hokej na stadion, kam jsem jako malá chodila každou sobotu na veřejné bruslení. Také napadl sníh a byla jsem se konečně podívat na vánoční trhy na Staromák. Silvestr jsem překvapivě strávila se starším bratrem a jeho kamarády v baru. Samozřejmě mi bylo druhý den zle, a ještě 1.1. večer jsem usínala s žaludkem jako na vodě. :D

________________________________________________________________________________

Zítra mi začíná zkouškové a potrvá asi měsíc. Nevím, jak rychle stihnu všechny zkoušky, a tak se chci předem omluvit, že nadcházející přibližně 3 týdny nebude nový článek. Přeci jen musím dát přednost škole. S příchodem nového semestru a ukončením semestru starého samozřejmě budou nové články. :)