EMIRATES CABIN CREW - OPEN DAY, FINAL INTERVIEW

Letecká společnost Emirates pořádá každý měsíc téměř po celém světě tzv. Open Day - den, kdy máte možnost ucházet se o pozici letušky pro tuto společnost. Open Day se koná ve větších městech 1x do měsíce, někdy méně často. U nás v České republice se Open Day odehrává převážně v Praze a v Brně. Celý den se skládá z jednotlivých kol, na konci kterých vždy někdo vypadne. O to těžší je to v tom, že pokud v některém z kol neuspějete, musíte čekat 6 měsíců, než se budete moci přihlásit znovu. Dříve to byl až 1 rok, ale toto pravidlo se, myslím, ve většině měst zrušilo.

Já se rozhodla zkusit své štěstí 30.4.2016. Nebylo to rozhodnutí ze dne na den, tomuto dni předcházely, řekla bych, týdny příprav, kdy jsem soustavně četla články o této společnosti a vyhledávala informace o tom, co mohu v tento den očekávat a jak se nejlépe připravit. Na facebooku existuje také skupina, kde je asi 18 tisíc lidí z celého světa, kteří mají jedno společné - chtějí se stát cabin crew u společnosti Emirates nebo se jimi již stali. Tato skupina byla mně, i mnoha ostatním, hodněkrát nápomocna, nadneseně řečeno je to jako jedna velká rodina, která má společný cíl a touhu. 

Open Day v Praze se tedy konal na konci dubna v 9h ráno. Tohoto dne se může zúčastnit kdokoliv - nepotřebujete předem žádnou přihlášku nebo nic podobného. Jediné, co musíte donést je: aktuální verze Vašeho CV, formální fotka celé postavy (fotka v kostýmku a s podpatky, kde jste nalíčená a vhodně učesaná), formální pasová fotka a nejlépe i nějaké „casual“ fotky, které opět musí splňovat určité náležitosti. Na Open Day v Praze přišlo asi 120 lidí, což je takový průměr (na Mauriciu to bylo jednou okolo 4 000 lidí, což by mě asi trefilo). Celý Open Day probíhá v angličtině.

Po příchodu se všichni účastníci usadí v sále, kde jim jsou sděleny všechny důležité informace, a pak se vytvoří fronta všech uchazečů, kteří jednotlivě přistupují k tzv. recruiterovi. Recruiter má na starost průběh celého dne, je to ten, kdo rozhoduje, jestli jste vhodnými kandidáty na pozici cabin crew a je to ten, kdo případně odjede s Vašimi dokumenty a fotkami do Dubaje a předá je příslušným lidem. Takže udělat dobrý dojem na recruitera je velmi důležité. U nás vedla nábor jedna paní, většinou se jedná o jednoho nebo dva lidi. Po vystání dlouhé fronty se Vám naskytne příležitost okouzlit a nebo taky ne. Recruiter Vám většinou položí jednu nebo dvě otázky. Může to být cokoliv - zeptá se Vás například na něco z Vašeho CV, nebo na cokoliv jiného - mě se zrovna zeptala na otázku, na kterou jsem věřila, že se mě nezeptá. Položila mi otázku „why do you want to be a cabin crew?“. Někomu by to mohlo připadat jako jednoduchá otázka, na kterou přeci musím znát odpověď. Odpověď na ní už ale není tak jednoznačná, protože v případě této otázky musí jít veškeré Vaše důvody stranou a musíte se snažit odpovědět tak, aby bylo zřejmé, proč zrovna Vás by měli přijmout, co Vy dokážete nabídnout navíc a v čem jste dobří - např. že máte bohaté zkušenosti v „customer service“, že Vás baví komunikovat s lidmi.. a proto jste vhodnými kandidáty na tuto pozici, a proto se chcete stát letuškou. Po zodpovězení jedné nebo více otázek si jdete sednout a čekáte, až na ostatní přijde řada. Poté je promítání videa o životě a práci cabin crew v Dubaji a prostor pro případné dotazy. To je první kolo a tzv. Open Day.

Další kola vyřazovacího procesu spadají již pod Assesment Day - ten je v některých městech při větším počtu uchazečů organizovaný v jiný den než Open Day, ale v Praze, kde nás po prvním kole zbylo asi jen 70, se Assesment Day konal v ten samý den a plynule navazoval na Open Day. V dalším kole následovaly skupinové aktivity, kdy jsme byli rozděleni na menší skupiny. V těch se dělaly různé aktivity - zdánlivě nedůležité - ale i po nich se vyřazovalo. Cílem těchto skupinových aktivit bylo zjistit, jak pracujeme ve skupinách, jak komunikujeme s lidmi, jak dovedeme řešit určité situace apod. - přeci jen, pozice letušky je hlavně o komunikaci s lidmi, ať už s cestujícími nebo s kolegy. Tato práce ve skupinách byla, myslím, rozdělena na 3 kola. Pokud jste jimi zdárně prošli, čekal Vás již jen malý krok od finálního pohovoru, a to v podobě anglického testu. Troufám si říci, že moje angličtina je na hodně dobré úrovni, nikdy jsem s ní neměla sebemenší problém, přesto jsem se u testu docela zapotila. Přirovnala bych ho k FCE testu - jednalo se převážně o práci s textem. Test nebyl až tak těžký, ale přišlo mi, že na jeho vypracování nebylo dostatek času a navíc pocit, že jste jen krok od finále a pohoříte na testu z angličtiny, není moc fajn. I tací byli - asi 3 lidi neprošli dál.

Výsledky z testu jsme se dozvěděli do hodiny a poté jsme si mohli všichni gratulovat, protože jsme se po více než 9 hodinách zdárně dostali do finále. Do finálového kola postoupilo asi 22 lidí z celkových 120. Pro ten den byl konec, museli jsme jen vyplnit několik papírů, udělat si online přihlášku na jejich webu, a rozdělit si nadcházející data tzv. Final interview.

Mé Final interview se konalo dva dny po Open Day - 2.5. ráno. Každý měl na pohovor vyhrazených asi 30 min, ale většinou to tak dlouho ani netrvalo. Toto interview spočívá v tom, že jste pouze Vy a recruiter v jedné místnosti, kde nejprve předložíte veškeré potřebné dokumenty a „casual“ fotky a poté se Vás recruiter začne vyptávat na otázky. Otázky mohou být různé, ale většinou mají danou nějakou kostru, které se drží. Pokud vím, tak na internetu jsou nějaké, často kladené otázky, dostupné ke stažení. Obvykle se Vás ptají na otázky typu: kdy jste v práci naposled někomu pomohl, proč chcete být letuškou, proč bysme Vás měli přijmout, kdy jste naposledy někoho v práci naštval a proč, kdy jste naposledy měl s někým konflikt, jak řešíte své neúspěchy, kdy jste se v práci setkal s naštvaným zákazníkem a jak jste to řešil, kdy jste se setkal s jinou kulturou .. téměř všechny otázky jsou mířeny na Vaše pracovní zkušenosti a to je důležité si uvědomit. Opravdu si pod Vaším posledním konfliktem nepředstavují hádku s Vaší kamarádkou.

Můj pohovor trval asi 25min a neměla jsem z něj vůbec dobrý pocit. Na některé otázky jsem neuměla odpovědět, protože jsem se zkrátka ve svých 22 letech nesetkala v práci s jinou kulturou, ani jsem neřešila milion konfliktů. Na konci pohovoru mi bylo řečeno, že mám do měsíce očekávat rozhodnutí o přijetí/nepřijetí. No, dnes je 2.7., tedy přesně dva měsíce po mém pohovoru a já stále nevím, na čem jsem. Někteří z mé skupiny již úspěšně odletěli do Dubaje (od doby, co Vás přijmou po dobu, než odletíte do Dubaje, uplynou většinou 2 měsíce, ale může se to lišit), jiní, stejně jako já, stále čekají na výsledky a někteří již byli odmítnuti. To čekání je na tom všem asi to nejhorší. Dříve jsem denně kontrolovala status na mém profilu, kde se objevují jakékoliv změny v příjímacím procesu. Poslední dobou to kontroluji pouze, když se někdo z lidí, kteří na pohovoru byli se mnou, dozví něco nového. Nikdo neví, proč to tak dlouho trvá a proč je již někdo v Dubaji, zatímco my stále čekáme na rozhodnutí. Ale tak to holt je. Alespoň mi již 2x volali z Dubaje a žádali nové „casual“ fotky, což vždy bývá dobré znamení, protože pokud bych to opravdu na finálním pohovoru tak pokazila, jak jsem si myslela, tak by mi určitě nevolali a nedožadovali se dalších fotek. Takže šance tu je :)

Pokud se společnost Emirates rozhodne, že jste ti praví, tak Vám jejich pracovník zavolá, což je hovor, na který všichni netrpělivě čekáme. Jedná se o tzv. Golden Call, kdy Vám volají s nabídkou práce a ujišťují se, kdy jste schopni se odstěhovat do Dubaje. Já osobně jsem již dopředu uváděla jako možný datum nástupu říjen, protože jsem si nebyla jistá, jak to budu mít se státnicemi. Po takovém telefonátu máte téměř vyhráno, ale ještě Vás čeká spoustu lékařských vyšetření, očkování, dokumentů a prohlášení. A když říkám spoustu, tak myslím spoustu. Chtějí vědět o každé Vaší jizvě, tetování, nemoci, o Vašich dioptriích, o operacích, zdravotních komplikacích, alergiích, musíte mít také zprávu od zubaře, správný tlak, krevní testy, rentgeny a já nevím co všechno. Je toho zkrátka hodně. Ale věřím, že pokud mě nakonec vyberou, tak mi tohle všechno nebude vůbec vadit.

Vím, že pracovat jako letuška, zvláště pro jednu z nejlepších leteckých společností na světě, není žádná procházka růžovým sadem. Ale je to něco, na co myslím téměř denně asi od začátku roku 2015 a jediné, na co jsem čekala, bylo dokončení bakalářského studia na vysoké škole. Sleduji hodně cabin crew na sociálních sítích, čtu jejich blogy a i když je to extrémně vyčerpávající práce, kdy se neustále nacházíte v jiných časových pásmech, vstáváte do práce uprostřed noci a jste x hodin na nohou, vím, že je to něco, co chci dělat. Samozřejmě ne na pořád, to se podle mě ani nedá, ale třeba na 2 roky, chci procestovat svět (a je mi jasné, že u jiných leteckých společností by se mi to nepodařilo), chci poznat nové lidi a doma mě momentálně nic nedrží. Jsem mladá a chci cestovat dokud můžu a dokud nemám žádné závazky.

Koukám, že jsem se pořádně rozepsala. Ať už to celé dopadne jakkoliv, dám Vám určitě vědět. :) Pokud mě nepřijmou, tak nastoupím na magisterské studium a za 4 měsíce to zkusím znovu.

Snažila jsem se napsat vše, co mě napadlo. Kdyby Vás ještě cokoliv dalšího zajímalo, ráda Vám v komentářích odpovím. Přikládám na ukázku i formální fotky, se kterými jsem šla na Open Day.