STUTTGART

Tento týden jsem se vrátila z Německa ze Stuttgartu. Byla jsem tam navštívit kamarádku, se kterou jsem se seznámila v roce 2013 v Miami během kurzu angličtiny. Domluvily jsme se už někdy na jaře tohoto roku, že se za ní podívám, a tak jsem minulý týden vyrazila směr Německo se společností Eurolines. Původně jsem chtěla jet se Student Agency, kteří mají i zásuvky a televize v sedačkách, ale ti bohužel jezdí snad do všech německých měst, kromě Stuttgartu. 

1. DEN

Celý první den jsme strávily v ZOO, kde se mi líbilo mnohem více, než v té naší pražské. ZOO ve Stuttgartu se nachází uprostřed města, je opravdu rozlehlá, stará a zároveň krásná. Všechny pavilony se nachází na kopcích, mají tam také opičí "školku", tropický prales s různými zvířaty, palmy, skleníky s motýly a netopýry, mořský svět se živočichy rozdělený podle moří... Jsou tam krásné zahrady, květiny, parky, kde si můžete odpočinout. Bylo tam toho opravdu hodně k vidění a celkový dojem byl mnohem lepší, než z naší pražské ZOO. 

Navečer jsme pak už jen zašly do italské restaurace, kde si za normálních okolností musíte udělat rezervaci hodně dopředu, ale vzhledem k tomu, že jsme byly jen dvě, tak jsme našly stůl docela rychle. Připadaly jsme si tam ale trochu blbě, protože jsme se šly navečeřet hned po cestě ze ZOO, takže jsme na sobě měly kraťasy a nějaké tenisky. Tahle italská restaurace ale patřila mezi ty "lepší", takže muži tam byli v oblecích, nebo alespoň košili, a ženy v nějakých šatech, zkrátka elegantně oblečené.  No, tolik lidí na mě už dlouho nekoukalo. 

2. DEN

Druhý den ráno nás čekala návštěva kostela, kam kamarádka pravidelně chodí. Nedá se úplně mluvit o nedělní mši, protože celý kostel ani nevypadal jako kostel. Byla to moderní, několikapatrová budova, ve které se nachází také mateřská škola, kde ona pracuje jako učitelka. V neděli se v "kostele" sešlo mnoho lidí, všechny možné kultury a národnosti (dokonce jsou tam dostupní překladatelé, takže pokud jste cizinec - stejně jako já - hraje vám do uší překlad). Bylo tam veliké pódium s osvětlením a obrazovkami, a celý program začal několika písněmi s náboženskou tématikou. Všichni tančili, zvedali ruce a zpívali. Poté je na programu vždy nějaké téma, o kterém daný člověk promluvá k ostatním, projekce nějakých fotek a opět zpěv. Na úplném konci je příjímání nových lidí mezi sebe (neznám úplně tu pravou terminologii). Pro mě, jako pro nevěřícícho člověka, to byla určitě zajímavá zkušenost. Lidé byli moc milí, upřímně se zajímali odkud jsem, co dělám v Německu apod. 

S několika z nich jsme pak ještě zašli na oběd do centra Stuttgartu a poté se vydaly do muzea Mercedesu. Tam byla hodně dlouhá fronta, takže jsme se dovnitř dostaly až hodinu před uzavřením muzea - ale aspoň tou dobou už bylo zlevněné vstupné. Prošly jsme celé muzeum a vydaly se na cestu domů. Velkou část cesty jsme ale musely jít pěšky, protože se ten den v místní aréně konal fotbalový zápas, takže doprava byla celkově omezená. Cestou jsme se už jen najedly v nějakém stánku a konečně jsme si daly curry wurst, na který jsem se celou dobou těšila. 

3. DEN

V pondělí ráno jsme se vydaly na hrad Solitude. Cesta tam trvala asi hodinu a mezitm už se hodně zatáhlo. Rychle jsme nafotily nějaké fotky a daly se na cestu zpět do centra. Tam jsme prošly náměstí, obchody a nakonec se vydaly do nákupního centra, kde byl i Primark (kdo by vynechal návštěvu Primarku?). 

Poté jsme si daly pozdní oběd v místní burgrové restauraci, kde to bylo vážně úžasné. Jejich heslem je, že udělají jakýkoliv burger, na jaký si vzpomenete, a bylo to moc dobré. Do odpoledních hodin mají také zvýhodněné menu, takže za burger s hranolkami, domácím ledovým čajem a horkým ovocným čajem jsem zaplatila asi jen 13 euro. 

Nakonec jsme zašly do městské knihovny, kterou vidíte na poslední fotce - jedná se o 8 patrovou, moderní knihovnu, kde je dostatek místa na učení a čtení a v noci svítí celá bílo-modře. 

4. DEN

Poslední den jsem už odjížděla, takže jsem jen balila a nadávala za veliký nákup v Primarku, protože kufr vypadal, jako že brzo praskne. Autobus Eurolines, kterým jsem jela i nazpátek, byl kompletně plný, protože jel až z Barcelony. Všude spousta zavazadel a lidí, a tak jsem bohužel sedačku sdílela s jedním pánem. No, naháněl mi dost velkou hrůzu, vypadal jak nějaký typický únosce mladých holek (košile zapnutá ke krku, brýle, na hlavě pleš, celý se ošíval a pořád na mě koukal a mě to bylo sakra nepříjemné). Naštěstí si někde v Německu asi po 3 hodinách přesedl. Světlou stránkou této zpáteční cesty bylo, že jsem v autobuse potkala holky z A Cup Of Style, které se akorát vracely z jejich výletu z Barcelony. Takže jsem si s nima stihla udělat fotku a jsem moc ráda, že jsem je mohla poznat.